„Čas nejde. Čas ani netiká. Jdeme my a tikají naše hodinky. Čas se prokousává historií stejně bez hlesu a neúprosně jako slunce vychází na východě a zapadá na západě. Čas boří velké civilizace, hlodá na starých památkách a zakusuje se do jednoho lidského pokolení za druhým. Proto se říká "zub času". Protože čas hryže a kouše a mezi čelistmi jsme my.“ (Jostein Gaarder)
A takto na iných "zuboch" som zachytila svoj čas v objatí starých krajok a textílií.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára